Určitě to taky znáte – je pátek, pokročilá odpolední hodina, a vašemu psovi je tak nějak „blbě“. Fakt, že bydlíte v prdelákově, plus právě probíhající období adventu – ani jedno z toho vaší situaci moc nepomůže. Vzhledem k tomu, že oním porouchaným psem byla stařičká Nelly naší tchýně, nebylo nad čím přemýšlet.
Do ordinace jsme vstoupili s tím, že vedeme psa, kterému vesměs nic moc není, přes noc měl průjem, ale ráno vesele pobíhal, na procházku s námi jde, ale nějak pomalu, žrát se mu chce, ale ne moc. Takový nijaký popis musí mít všichni veterináři fakt rádi. Zavírací hodina právě udeřila a co teď s tím. Naštěstí náš pan doktor nehraje ani na hodiny, ani na advent, Nellu zrentgenoval a odebral jí krev. Na snímku pohroma – střeva plná plynu. Protože před pár měsíci provedla podobný výstup a nakonec z ní vyšel zadním koncem kus hadru, usoudili jsme, že tentokrát půjde o podobný scénář – tchýně otřela mastný gril, nebo někde nechala válet obal od salámu – prostě něco „tam“ bude. Protože výsledky krve byly ukázkové a nic nenapovídalo nějaké kritické situaci, dostala Nelly pigáro spasmolytik, na doma projímadlo a za úkol vykadit se. Po kratším boji s jejíma křivýma nožkama se povedlo zavést kanylu, takže jsme odjížděli s kapačkou (improvizovaný držák by nám záviděli i v seriálu Sanitka).
Díky corgí morfologii kapačka kapala pouze při natažené noze, takže moje noční šichta spočívala v narovnávání nohy, podávání projímadla a přemlouvání „bobku, bobku, vystrč růžky“. Bohužel, ani po koňské dávce projímadla se bobek nezjevil, náhle tu byla sobota a tušení většího průšvihu. Dopoledne jsme si dali opět rendez-vous s vynálezem pana Röntgena, střeva ještě nafouklejší než večer – přestože Nelly se zdála veselejší, pobíhala a chtěla by i jíst. Podezření na blokádu střev se jen utvrdilo a tak jsme na odpoledne naplánovali další setkání, tentokrát na operačním sále. My jeli domů nachystat marodku (naštěstí při plánování domu bylo myšleno na zádveří, které snad původně mělo sloužit jako chodba, ale je po léta využíváno k ubytování těch psů, kteří to v tu kterou chvíli potřebují) a pan doktor se jel i s rodinou naobědvat – jako by v tu chvíli tušil, že jídlo ani své nejbližší po několik příštích hodin kvůli nám neuvidí. Na odpoledním snímku už plyn zasahoval dál než předtím. Nebylo na co čekat.
Odešli jsme na hodinku na kafe a dort a po návratu doufali, že za chvilku bude Nelly zpátky. Nakonec strávila na operačním sále 3 hodiny a žádný cizí předmět za to nemohl. Její tenké střevo se prostě rozhodlo, že se jeho stěna bude postupně ztlušťovat, až se úplně zavře. Část tenkého střeva, která byla zcela uzavřená, musela být odebrána a ani o zbytku střeva se nedalo říct, že by bylo zdravé. Pan doktor sám potvrdil, co už dávno víme – že my musíme mít vždycky něco speciálního. Setkal se už s chronickými záněty střeva, ale nikdy s tím, že by se střevo zcela uzavřelo. Prognóza je tedy nejistá, pokud vůbec Nelly přežije následující hodiny a dny a poškozené střevo sroste. Pochopili jsme, že následující období bude pro nás ne ze dne na den, ale z hodiny na hodinu.
Nelly je ale pes z oceli, a tak po týdnu od operace už by nikdo ani nepoznal, že má břicho rozpárané odshora dolů, že se jí tři hodiny někdo procházel ve střevech, a že je tu s námi jen na tak dlouho, dokud si střeva zase neřeknou, že je čas zastavit dopravu. Takový malý vánoční zázrak – i když o Vánocích se u nás doma nedá vůbec mluvit. Místo úklidu, pečení cukroví a balení dárků jsme se zabývali spíš kapačkami, antibiotiky, průjmem, kanylou a inkontinenčními podložkami.
Vzhledem k tomu, že Nelly musí dodržovat 100% dietu, přestěhovala se možná napořád k nám. Přeci jen venku, kde se to hemží ptáky, kočkami, příbuznými a jinou havětí, nelze zaručit, že by nenašla k snědku něco jiného, než předepsané granule. A tak jsme dostali k Vánocům třetího psa. Takového, který poprvé viděl puštěnou televizi, nechápe, proč se do některých místností nesmí chodit, postaví se vám do cesty, ať jdete kamkoliv, nerozumí vůbec tomu, co říkáte – ale stoprocentně ví, odkud se bere jídlo, má neustále hlad a sežral by v tisícině vteřiny cokoliv, co by vám upadlo od úst nebo ze stolu. Takhle uklizené jídlo a vzorně vyhozené zbytky jsme doma snad ještě neměli.
A proč to všechno vůbec píšu? Prosím vás, majitele nejen corgi:
- nepodceňujte žádné příznaky onemocnění – i to, že je pes najednou „nějaký divný“, se může náhle zvrhnout v život ohrožující stav. A věřte tomu, že bude zrovna neděle, svátek nebo noc.
- nebojte se anestezie a operace u starého psa – samotný věk není překážkou. Pokud je pes jinak zdráv a zákrok je proveden v inhalační anestezii, šance na přežití jsou vysoké. Nelly bylo v době operace na den přesně 12 let a 8 měsíců.
- u seniorů provádějte pravidelně prohlídky včetně vyšetření krve – i díky tomu jsme věděli, že ještě v létě měla Nelly ukázkové výsledky. Také se u ní díky tomu v jejích 10 letech přišlo na dysfunkci štítné žlázy.
- a ta nejdůležitější rada – dobrého veterináře se držte zuby nehty. Někdy se vyplatí si zajet daleko, když víte, že jste v dobrých rukou.